Založit webové stránky nebo eShop

O nás

  

     Vše začalo v roce 1975, když si sestra koupila štěně psa německého ovčáka Dicka z Dudákova. Chodila jsem s ní na cvičák a po osmi měsících okukování jsem se rozhodla koupit si také štěně. Volba padla na fenku, protože většina psů na cvičáku byla povahově dominantní a takový pes by určitě nebyl nic pro mě. A tak jsem si v lednu 1976 vlakem přivezla fenku německého ovčáka jménem Gera z Města růží. S jejím výcvikem začala i moje další práce okolo psů. Musela jsem se naučit hodně věcí o tělesné stavbě, anatomii a podnětech, které vlastně rozhodují o úspěchu, či neúspěchu ve výcviku. A také o rozdělení povah. Bez teorie to prostě nejde. S touto fenkou jsem složila pouze jednu zkoušku. Gera ráda a dobře stopovala, měla velmi pěknou poslušnost, ale obrana ji nikterak nenadchla. Bohužel zemřela v 7mi letech.
    Moje druhá fenka byla Freia ze Sebastiána, nar. v roce 1983. Byla pracovitá a dobře se s ní spolupracovalo. Podařilo se mi jí připravit na dvě zkoušky. Byla úspěšná i na závodech. Její specializace, ale i moje, byla opět práce na stopách, ať vlastních, nebo cizích. Na obranách se začala zlepšovat až okolo třetího roku. Tato fenka výstavně úspěšná nebyla, ale chovat jsem nechtěla, takže mi to nevadilo. I o tuto fenku jsem přišla velmi brzo. Zemřela při operaci zánětu dělohy v 7mi letech. Nevydrželo to srdíčko.
    Týden po její smrti (17.4.1991) mi byla přivezena Flora Slavius, fena 4 měsíce stará a ne zrovna v nejlepší zdravotní kondici. Byla jsem čtvrtý člověk, jemuž byla dána na výcvik a později i do držení. Nejvíce práce mi dalo dostat štěně do kondice odpovídající věku, čímž byl zpožděn celý výcvik, ale ne výchova. Nesměla chodit na vodítku, nosit těžší aporty, skákat apod. Byla pod neustálou veterinární kontrolou, hodně jsme chodily plavat. Vodu milovala a tento druh pohybu jí velice prospíval. Nesměla dělat nic z donucení, pouze volný pohyb, jaký chtěla ona sama. Jak říkal pan doktor „žádný mus“. Ve finále sloužila jako ideální předváděcí pes pro nové členy klubu. Cvičila ráda a nechala si při předvádění cviků a způsobu nácviku ode mne líbit cokoliv.     
     Práce výcvikáře mne bavila a za necelé dva roky se mi podařilo předat hlavnímu výcvikáři celkem 53 nových psovodů se psy, kteří byli připravení ke zkouškám všestranného výcviku od ZM až po ZVV2. Bohužel práce výcvikáře pro mne skončila se změnou zaměstnání. V r. 1994 jsem nastoupila jako civilní zaměstnanec vojenského útvaru a na náročný výcvik začátečníků na cvičáku už nezbýval čas. Na druhou stranu se mi ale podařilo v novém zaměstnání získat zkušenosti v práci se psy už dospělými a povahově rozdílnými. V r. 1997 mi bylo po týdnu vráceno štěně německého ovčáka, které jsem sehnala pro jedny sousedy. Bylo 8 týdnů staré a ve špatném zdravotním a ještě horším psychickém stavu. Z původního veselého štěňátka byl najednou úplně apatický uzlíček, bez zájmu o cokoliv. A tak se k nám dostala Dixi bez PP. Její poraněné koleno vyléčil veterinář a za 3 týdny už Dixinka chodila bez kulhání. No a její poraněnou psí dušičku pomáhaly léčit naše ostatní fenky. Vše se časem podařilo a nakonec měla Dixi složeny dvě zkoušky. No a v tom samém roce jako přišla Dixi, jsem si přivedla u vojny prvního psího služebního vysloužilce. Jmenoval se Gaston a byl bez PP. Byl to nekonfliktní pes, ale ke mně nikoho nepustil. Měl prostě zafixovanou vzdálenost délky vodítka, kde se nesměl nikdo pohybovat, jinak ho považoval za nepřítele. Se smečkou našich fen vycházel dobře a venku chodil v pohodě na volno, i když musel nosit náhubek. A protože byl vlastně celý život chován v kotci, bylo pro něj největší odměnou, když mohl jít do domku a tam odpočívat. Dožil se téměř 16-ti let a umřel 27.5.2000. No a tou dobou mě pozvolna přestával bavit výcvik a začala jsem uvažovat o jiném plemeni.
    Všechny moje návrhy na různá plemena byly zamítány.Po dlouhých úvahách padla volba na pražského krysaříka.Líbil se mi pro svou živost,temperament a povahu.Tak jsem si v roce 2001 přivezla svou první fenku.Od té doby chovám krysaříky a protože fence bylo mezi velkými psími kamarády smutno,zůstala první odchovaná fenka doma.Po ní jsem si nechala další fenku a od ní psa a fenu.Tak se nám ta krysařičí rodinka trochu rozrostla.Vycházejí mezi sebou celkem dobře a rozumí si i s velkými psy.  
 
 
TOPlist